Dobrodružství Prokopa Döenefa
t e x t o v á h r a
Intro
V minulém dobrodružství jsi získal letenky do Peru. Tolik jsi o této zemi slyšel. Například, že je to domov starých civilizací, které stavěly kameny tak přesně, že dnešní zedníci radši předstírají, že to nevidí.
Místo, kde se prales, poušť a Andy dohadují, kdo je krásnější, a přitom všichni vyhrávají. Kde hory sahají do oblak a lamy do tvých kapsiček s jídlem.
Najednou jsi měl příležitost tam jet.
A teď jsi prostě tady. A nevíš, co dřív. Vždyť je to tu jako obrovský švédský stůl přírody – hory, džungle, oceán i poušť, jen si vybrat. Místo, kde se dá během jediného dne zmrznout v Andách, propotit v pralese a spálit se na poušti.
Neměl jsi doma moc času na plánování a hned jsi letěl. Tak program vymýšlíš až za běhu. Trochu jsi se aklimatizoval v hotelu a nakoupil nejnutnější věci. A když jsi pročetl všechny průvodce a doporučení, tak ses rozhodl, že dnes vyrazíš do pralesa.
Takže po několika přestupech momentálně sedíš v autobusu jako z dobrodružného filmu. Čím víc ses vzdaloval velkým městům, tím byly dopravní prostředky menší a starší. Nyní si nejsi jist, jestli sedíš na sedadle nebo někomu na klíně a jestli to zvíře, co vykukuje z klece u paní vedle tebe, je už tvoje, nebo spíš ses ty stal jeho mazlíčkem.
Klimatizace tu funguje skvěle. Jde totiž o otevřená okénka. To se nemůže pokazit. Obzvlášť, když je už nikdy nikdo nebude zavírat. Ale na rozdíl od klimatizace dokážou udělat maximálně stejně příjemné počasí, jako je venku. A to ti nijak příjemné nepřipadá.
Vedro a dusno je nesnesitelné a už se nemůžeš dočkat, až přijde na řadu tvoje zastávka. Stejně tak se nemůžeš dočkat, až budeš lovit své první kešky v pralese. Dnes sis vyhlídnul tři a jsi na ně řádně vybaven.
Už je tu místo, kde máš vystupovat. Řidič na tebe gestikuluje, všichni tě popostrkují a snaží se pomáhat, což působí spíše kontraproduktivně. Nemyslíš na nic jiného, než aby to už bylo za tebou a byl jsi venku.